Tuto otázku si pravděpodobně položí každý, kdo o něm, nebo o jiném DV (Digital Voice) systému uslyší poprvé. Máme přeci klasické druhy FONE provozu, SSB, FM, AM... Jaký je důvod se zabývat něčím dalším, když se na první pohled může zdát, že má mnoho nevýhod. (menší komunikační účinnost, menší portfólio stanic a.t.d.)
Je potřeba začít trochu ze široka. Radioamatérsví je hobby, jenž zahrnuje velké spektrum činností, které mají společné to, že se využívají přidělená radioamatrská pásma k navázání spojení. První logické dělení nastává v tomto bodě.
1. Cílem je navázání spojení a přenos tolika informací aby spojení bylo platné.
Toto se týká závodů, kde je nutné přenést CALL, report, číslo spojení či závodní kód, DXing, EME, QRPP... a společným jmenovatelem je to, že dělá spojneí proto, aby se spojení udělalo. Přenos jakékoli další informace je nežádoucí (v závodě či pileupu to zdržuje) nebo není nutný. Tato spojení vytvářejí sebeuspokojení ve smyslu radosti z dosažených výsledků, ověření svých technických či provozních dovedností a přispívají k vlastnímu rozvoji.
2. Cílem navázání spojení je přenos informace
Radioamatérsví má ze sociologického pohledu znaky "subkultůry", věnují se mu lidé kteří obykle vyhledávjí kontakty s kolegy za učelem sebevdělávání, výměny informací o svých úspěších, nezdarech, technických problémech či pouze zdvořilostních frází či informace o pčasí. Pro navázání spojení tohoto druhu je primárním cílem obsah spojení, a pro toto spojení je nutné zajistit dostatečně kvalitní komunikační kanál. Nejde zde o "hodnotu" spojení, z pohledu překonané vzdálenosti či počet takovovýchto spojení. Spojení se dělá proto, aby bylo možné komunikovat s protistanicí a je zcela jedno, zda li je to na 500m či druhý konec světa. Tato spojení slouží k výměně informací, zebevdělávání získávání nových znalostí od zkušenějších kolegů a v neposlední řadě plní i společenskou funkci.
Toto dělení není nic nového. Od ranných dob radioamatérsví probíhaly různé rundy, mnohahodinová spojení, z počátku CW, AM či SSB provozem, postupem času se přidalo FM a převaděče. Vůbec si body 1. a 2. nekonkurují, naopak se vhodně doplňují. Závody jsou občas, dobré podmínky šíření také, expedice jsou nárazově a ani ten měsíc na EME není nad obzorem pořád. Pakliže by vše bylo jen podle bodu 1. brzy bychom o HAM pásma přišli protože by zely prázdnotou. Stejně tak ustruntí u bodu 2. je nesmyslné, kažý má v sobě touhu objevovat něco nového, dokázat udělat výsledek v závodě, ulovit pěkný DX, nebo polaborovat s TRX či anténami.
Budeme-li uvažovat v intencích bodu 2. jsme omezeni na vnější vlivy. Na KV jsme závislí na denní době, na tom zda jsou či nejsou podmínky šíření pro dnaou oblast, u VKV zase na vzdálenosti. Zároveň, jsme nuceni pro realizování delších spojení pracovat pouze z domácího QTH s dobrou anténní výbavou. Přvaděče pouze zvětší akční rádius, ale stále jsme limitováni blízkým okolím v řádu destíek max. stovek km.
Doba jde dál, mnoho lidí si nemůže dovolit ten luxus trávit v Hamshecku vešekrý volný čas, ale není problém využít chvíle cestou autem, nebo na výletě s rodinou a rádi by dle bodu 2. nějaké spojení s přáteli navázali. Pravděpodobnost že v jejich blízkém okolí bude někdo na simplexu je téměř nulová, FM převaděče také zejí prázdnotou, instalovat do auta KV TRX s anténou znamená o něj při prvním opuštění vozidla přijít. Tak že tu máme otázku. Má to řešení?
Z tohoto důvodu vznikl Echolink. Pomocí internetu lze takto propojit převaděče. Bohužel to má několik poměrně zásadních nevýhod. Díky tomu, že se analogový signál jde to převaděče č1. tam se převádí do digitálního, pak jde internetem, na převaděč č.2 zase do analogového, každý převaděč má jinak nastavené audio cesty výpadky na TCP vrstvě do toho vnesou další chbovost, je kvalita přenou v mnoha případěch velmi problematická. Velmi dlouho trvá, než se přejde k přepnutí z přijmu na vysílání a v neposlední řadě je i problém v tom, že v klidovém stavu je vše rozpojeno, tudíž je před každým spojení nutné navázat propojení z cílovou destinací, jejíž číslo musím znát. Poslední dva hřebíčky do rakve Echolinku jsou ty, že vývoj před mnoha lety skončil a není možné systém rozvíjet a díky dostupným levným čínským stanicím se objevilo mnoho UNLIS, kteří záměrně pomocí DTMF škodí, propojují, rozpojují a v nemálo případech zneužívají tento systém.
JARL ( Japan Amateur Radio League ) se zasadil o vznik systému, který vedl až do dnešní podoby ve které D-STAR existuje. Původní záměr ktetý specifikace obsahovala (G2) se výrazně změnil a díky tomu, že je protokol otevřený a veřejny se přizpůsobil potřebám radioamatérské komunity, která díky skupinám nadšenců neustále rozvíjí. Myšlenka Echlinku nebyla špatná, ale praxe ukázala problémy, které nebylo možné analogovou formou jednoduše vyřešit.
DV - (Digital Voice)
Díky těmto vlastnostem bylo možné vytvořit celosvětový systém kde vzdálenost nehraje žádnou roli a spojení dle bodu 2. lze navázat kdykoli a odkudkoli kde je dostupný převaděč nebo hotspot. Převaděče a hotspoty lze na základě konkrétních podmínek slučovat do celků, což třeba v OK (+ OM) znamená, že se D-STAR síť chová jako jeden velký převaděč, který je složen ze všch (aktuálně 32) přísupovách bodů. Každý jednotlivý převaděč lze uživatelem od této sítě odpojit a připojit do takto propojených celků či konkrétních bodů kdekoli na světe.
Ale to není vše. Mnozí z Vás slyšeli pojmy jako Fusion, DMR, P25. Jdená se o další více či méně rozšířené druhy DV (Digital Voice). V mnoha zemích již skončila doba řevnivosti mezi přiznivci nekompatibilních systémů a proto vznikl koncept, který by umožňoval vzájemné propojení. Hanz DL5DI to shrnul do několika slov: Our view is one digital network worldwide. tedy: "Náš pohled je jedna celosvětová digitální síť". Proč nemuožnit komunikovat napříč různými platformami, když je to technicky možné?
Aby to šlo, i D-STAR tak jak jsme ho znali musel částečně projít změnou.
CCS7
Stále zůstává v platnosti pravidlo, že vysílající stanice musí ze systémových důvodů vysílat během relace svoji CALL. Ne všechny systémy umí používat volací značku v alfanumerické podobě, ale pouze jako číslo. Číslo jako identifikátor (ID) se také hodí pro možnost použití DTMF. Z tohoto pohledu bylo nutné zavést konverzní tabulku a každý kdo chce využívat všechny funkce se musí zaregistrovat. Po registraci mu bude ID přiděleno a bude spjato s jeho volacím znakem.
Struktura vychází z ITU formátu, kde:
- první tři čísla určují stát (pro OK je to 230, pro OM 231, atd.)
- čtvrté číslo je region
- poslední tři čísla jsou pak pořadová. 000-999
Výsledné číslo a vazba mezi CALL třeba pro stanici z Prahy pak vypadá:
OK1xxx - 2301888
Databáze je volně přísupná zde
Tímto je zajišťena dostatečná kapacita a to, že celosvětově nemůže dojít k duplicitě, což je zásadní pro možnost funkce navázání spojení bez znalosti toho, kde se protistanice nachází.
Registrace CCS7 se provádí zde
Tento článek ještě není dokončen!
